Veragin - Všude jsou zombie - 1. kapitola

16. června 2013 v 12:59 | Veragin |  Vedlejší dějové linie
Tak už jsem splašila další osobu, která bude psát vedlejší dějové linie a tou je milý Veragin. Jeho osobitý styl je fajn (chyby neřešte, snažila jsem se udělat korekturu, ale víte jak :D), rozhodně doporučuju přečíst, protože je to fakt povedené a ty hlášky jsou fakt super. No, hned se dejte do čtení a udělejte mu radost a okomentujte.


Dneska mám narozeniny, je mi dvacet, parádní nebo vlastně... Ne, není to parádní. Svět zešílel, Země nám to všem vrací, snaží se nás zabít. I když, ne zabít úplně... Jak je to ve filmech? VŠUDE JSOU ZOMBÍÍÍÍ.

Ne, nejsem blázen a abych se trošku přiblížil, jmenuji se Samuel, měřím metr devadesát a vážím téměř 90 kg, dřív jsem dělal hodně bojových umění, box, capoeira, jiu jitsu, thai box, musado, taekwondo, mám základy z Kenda, dělám parkour...

Jednoho krásného dne jsem se probudil, byla neděle, myslím. Nikde nikdo, bylo to zvláštní ale tak co, v neděli se chodí do kostela. Já obvykle vstávám kolem poledne, takže je to pochopitelné. Vzal jsem si steelky, lovecký nůž, koženou bundu a klíčky od motorky.
Vyjdu ven, soused má zaparkované auto, nádherný Hummer H5 v černé barvě, zpevněný nárazník a v garáži má ještě radlici, v zimě to vypadá úžasně.


Nikdy jsem nebyl věřící. Celá vesnice je a naši mi vyhrožují, že mě vydědí, pokud se nezačnu modlit. Myslím, že se začnu modlit, aby o tom pořád nekecali a prostě to udělali.

Nasednu na motorku a nastartuju. Chvíli nic, ale po chviličce se mi začne zdát něco divného. Vidím matčinu kamarádku, která se šourá přes cestu směrem ke mně. Myslím, že se jmenuje Lena. Ale Lena přeci má mít berle. Má po operaci kyčle a vlastně... neměla by chodit vůbec... vypnu motor, jdu blíž k ní, ona začne zrychlovat a já vidím, jak ji od huby odpadávají kousky masa. Automaticky se ptám

"Paní Malinská? Není Vám něco?" ona se proti mně rozeběhne a já se hrozně leknu. Utíkám přes trávník, ale ona zůstává stát tam, kde začíná trávník a mé kroky se proměnily v nic. Začínám přemýšlet.

Co vím o možných zombie? Jsou to živý mrtvý, jsou slepí … a … jejich slabinou je hlava. Nemám nic kromě nože, steelek a helmy na motorku.. Paráááda. Beru si helmu do ruky a házím ji tak, aby se zombie - Lena - otočila ke mně zády. Poté se k ní potichu přiblížím zezadu a bodnu ji nůž do krku. KSAKRU! Ohnala se po mě a snaží se mě sníst. Jsem tak mladý a krásný na to, abych umřel! …

Prokopávám ji koleno botou a ona se pomalu skácí k zemi, ale stále se mě snaží chytit a sníst.

"Já se nedám ty svině!" Řvu na ní polohlasně, abych nepřivolal další zombíky a kopu ji do hlavy. Poprvé ale ne naposledy jsem vyzkoušel, jaké to je "šlápnout někomu do úsměvu" a byl to úžasný pocit, o chvíli později, když se přestala hýbat, úplně jsem měl výčitky svědomí, že jsem zabil ženu, ty jsem ale zahnal tím, že to byl jen zombík a že v tom budu pokračovat. Vždyť... Mně se to líbilo.


Když jsem potkal jednoho zombíka, určitě jich bude víc. Jsme někde uprostřed Evropy, určitě to přišlo z Číny nebo z USA, nic jiného nepřichází v úvahu. Tudíž už bude nakažená celá planeta. Není o co přijít. Vrátil jsem se k sobě domů, tak stále nikdo, vzal jsem si svůj teleskop a potichu jsem šel k sousedovi, který má to nádherné auto.

Uvnitř nikdo, tohle je moc jednoduché, říkám si pro sebe a jdu hledat klíčky. Opravdu jednoduché, klíčky jsou u oblečení. Pomalu sejdu do garáže, otevírám dveře, vše v pořádku. Co se to tu ksakru děje? Neměli by být zombíci všude?


Fajn... začnu zvedat radlici .. Není tak těžká. Přenesu ji k autu a začnu ji namontovávat, se sousedem jsme v zimě jezdili a Hummer byl první auto, které jsem řídil. Je to hrozně hlučné auto a já s tím počítám. Sednu si dovnitř a zasunu klíčky do zapalování. Pomalu otočím, nejdřív do poloviny, motor se začne zahřívat. Po chvilce otočím klíčem úplně a auto začne řvát. V tu chvíli se po ulici začali - snad množit, nebo já nevím - další a další zombíci.


Začal jsem auto hnát do vysokých otáček a zařadil jsem jedničku. Paráda, jezdí pořád stejně a nádrž je ze tří čtvrtin plná. Bude to krásná cesta, ale kam vlastně ksakru chci jet?

Jo! Stane se ze mě drsňák v hummeru. Budu jezdit všude možně a zachraňovat všechny krásný holky, ať si můžu vrznout a pak je stejně nechat sežrat … Asi bych se měl přiznat - jsem flegmatik a egoista - nezajímají mě ostatní.


Důležité je, co se děje se mnou, a já se v tomhle hodlám vyžívat. Takže teď kam teda? Ano! Pojedu nejdřív do armyshopu. Pár kiláků za vesnicí nějaký je a mají tam dobré věci. Beru! Ale teď zpět do auta, všude okolo mě se množí zombíci. Vyrazil jsem a radlicí jsem začal drtit a přejíždět první. Moje prdel poskakovala na sedadle, jako bych jezdil v terénu a já si nahlas pustil AC/DC - Highway to Hell.

Začíná mě to opravdu bavit. O tomhle jsem snil hodně dlouho, vždy jsem byl samotář, takže mi nikdo nechybí, naši… Ani to nebyli moji praví rodiče, byl jsem adoptovaný, a věděl jsem to už pět let. Měl jsem je rád, a budou mi chybět. Ale teď musím zachránit pár hezkých holek.


Hééj, týýý ennn týýý, hlasitě mi hraje hudba klimoška zapnutá, cigáro u huby a já se mám skvěle, už jedu půl hodiny a za chviličku jsem tam. Asi dvě minuty po tom, co jsem si zapálil retko vidím nabourané auto a u auta zombíka - skoro stejné jako v Zombieland - paráda, chci to zkusit taky. Rozjedu se, otevřu dveře, ustřelím palici... Není to tak těžké, už chápu, proč do hlavní role v Zombielandu jako drsňáka zvolili Woodyho Harrelsona. Taky bych to zvládnul, kdybych chtěl.


Příjezd k armyshopu... Nikdo nikde, ale z americkejch filmů jsem si vědomej toho, že vždycky někdo někde je. Otevřu dveře, teleskop otevřenej a připravenej. Cinky-linky, tady Lálá, zavolám na krám a proti mně vyběhne - nejspíš prodavač - další zombí a chce mě - zase - sníst. Já se ale nedám, mám se moc rád, to už jsem říkal. Jakmile je dost blízko, dostane teleskopem po šišce a složí se k zemi jak podzimní listí. To mě ale nezajímalo, mlátil jsem do něj tak dlouho, dokud neměl z hlavy obrovskou spoustu pudinku. Zamknul jsem si auto a šel jsem na průzkum obchodu.


Záchody…! Heuréka! Po strastiplném dni se konečně vyseru!

Po vykonání potřeby jsem pokračoval, zjistil jsem, že mají opravdu velké sklady a to, že po mě šel nějaký zombík, který vypadal jako vypasené prasátko. Dostal teleskopem po šíše, ale v klidu po mě šel dál... Měl jsem strach! … nakonec jsem to domyslel, teleskopem jsem mu přerazil obě dvě kolena a po tom, co se sesunul k zemi a začal se ke mně plazit, šlápnul jsem mu do úsměvu. Dnes už podruhé. Jsem v tom opravdu dobrej!


Když jsem si byl jistý, že nikde nikdo není, otevřel jsem kufr u auta a začal jsem nabírat věci … krémy na boty? Nepotřebuju! Potřebuju taktickou vestu? Nevím, radši si ji vezmu, co kdyby se hodila … Rukavice? Každopádně, budu držet v ruce zbraně a neumíte si představit, jak celý den střílení a zachraňování ničí ruce - ne, nejsem šampónek - prostě hrůza. Hele, krabice s hodinkama … Od malička jsem si přál hodinky s vodotryskem. Začínám otevírat všechny krabice, kde je napsáno Watches. První krabice nic. Druhá krabice nic. Třetí krabice nic. Už mě to nebaví, tady prostě hodinky s vodotryskem nenajdu. Zklamání.


Pokračuji dál, vidím bednu s nápisem pyrotechnika... To se mi líbí, otevírám plný očekávání, co nevidím, spousta granátů, slzných plynů a dýmovnic jsem v ráji, beru všechny krabice s tímto označením a dávám je na zadní sedadla. Muniční bedny? Beru všechny. Vejdou se do kufru tak tak. Vracím se, je to tam celkem vyčištěné. Zbraně? Beru všechny, jsou na zadním sedadle. Hele, našel jsem nějaký vlajky.

Vzal jsem vlajku USA a nějaký sprej.. Tohle bude žůžo. Protřepal jsem sprej a na vlajku jsem velkými písmeny napsal "TYDLE ZA TO MŮŽOU!".


Hned po tom jsem šel do skladu naposledy. Vzal jsem tam hodně notýsků a tužek, kdybych na to zapomněl, kdo by tohle četl, že ano?!

A pokud todle někdo čte, už budu mrtvý... DĚLÁM SI PRDEL! Mrtvej nebudu, budu mrtě ve vatě, protože přežiju apocalypsu a za tu dobu jsem vopíchám takovejch holek, že lidstvo nevymře.

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 uleva uleva | Web | 16. června 2013 v 13:20 | Reagovat

Páni. Tak tohle je opravdu povedené. :D Rozesmálo mě a to prostě všechno. Doufám, že to má pokračování. Je to vážně super. A hlavně hlášky: "Jsem tak mladý a krásný na to, abych umřel! …", "Záchody…! Heuréka! Po strastiplném dni se konečně vyseru!" nebo "Budu jezdit všude možně a zachraňovat všechny krásný holky, ať si můžu vrznout a pak je stejně nechat sežrat … Asi bych se měl přiznat - jsem flegmatik a egoista - nezajímají mě ostatní." mě dostaly úplně :D Fakt super!

2 uleva uleva | Web | 16. června 2013 v 13:20 | Reagovat

Páni. Tak tohle je opravdu povedené. :D Rozesmálo mě a to prostě všechno. Doufám, že to má pokračování. Je to vážně super. A hlavně hlášky: "Jsem tak mladý a krásný na to, abych umřel! …", "Záchody…! Heuréka! Po strastiplném dni se konečně vyseru!" nebo "Budu jezdit všude možně a zachraňovat všechny krásný holky, ať si můžu vrznout a pak je stejně nechat sežrat … Asi bych se měl přiznat - jsem flegmatik a egoista - nezajímají mě ostatní." mě dostaly úplně :D Fakt super!

3 Anna Anna | Web | 8. července 2013 v 19:00 | Reagovat

Musím říci, že mě se to opravdu velice líbilo. Těším se na další z dílů. :)

4 kuba kuba | 16. července 2013 v 13:53 | Reagovat

nechci bejt kritizák ale ted jím budu povídka ve tmě ještě šla ale tohle je tak stručný a vo ničem že to neni možný i můj kamarád bez půlky mozku praštěnej bejsbolkou by to napsal líp

5 Snikch Snikch | 17. července 2013 v 10:50 | Reagovat

Musím přiznat, že mně to opravdu pobavilo. Je mladej a krásnej, bude z něho dobrý kus žvance :D

6 bumbo bumbo | 23. října 2013 v 16:42 | Reagovat

Je to čtivé a dost poutavé a jsou tam ty prvky toho jak si děláte prdel z konce světa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama