6. kapitola

8. června 2013 v 17:21 | Cassie |  Kapitoly
Jásejte a pějte oslavné písně - jsem zpět! Ačkoliv s téměř ročním zpožděním, ale přece! Tak opět vítejte v mém postapokalyptickém světě (jen poznámka - jsou to moji zombíci, to, že se takhle rychle rozkládají a jak fungují je moje věc, když budu chtít tak budou dělat salta a u toho zpívat německou hymnu, takže tak, to je spešl komentář pro týpka s nickem "kuba"), následující kapitola je jen čistě rozjezdová, abych se do toho psaní zase dostala, doufám, že se bude líbit, ráda budu za veškeré reakce. Díky moc všem čtenářům,
Cassie :)


6. kapitola
JAK ZNÍ SNY

"To mi jako vážně chceš tvrdit, že tohle se skutečně děje?"

Zhluboka jsem se nadechla, překonala chuť mlátit hlavou do zdi, ale chuť jednu Jointovi vrazit, aby se konečně probral, se překonávala komplikovaněji. Vydechla jsem a přikývla.

"Ty mě chceš akorát vyschízovat, že jo, Lau?" Ptal se už alespoň trošku nejistě, což byl úspěch.

"Pro všechna božstva všehomíra, ty idiote zhulenej, už se kurva prober! Ještě před hodinou jsi byl schopnej ten fakt akceptovat, vymýšlet semnou únikové cesty a všechno, co ti zase jeblo?!"

Přemáhala jsem se, fakt hodně, abych nekřičela, ale myslím, že to stejně mělo dobrý účinek, protože můj milý zkouřený kamarád se na mě konečně podíval a prohlásil "Já vím, já vím… jen je to hrozně neskutečný."

Ušklíbla jsem se a zapálila si cígo. Fakt mi pomohlo, když jsem si vychutnala kouř v plicích.

"Přijde ti to neuvěřitelnější, než když jsme tenkrát na Kubově maturitním plese dávali brko s matikářem?"
Podívali jsme se na sebe a vyprskli smíchy. Ten zážitek byl nezapomenutelný. A taky neuvěřitelný, co je proti tomu, že se zhulíte s učitelem, který dělá programy prevence proti trávě, nějaká zombie apokalypsa? Vůbec nic, naprosto přijatelný fakt.

A tak jsme opět seděli uprostřed konce na chlupatém koberci a smáli se. Od srdce a dlouho, protože už nic jiného nezbývalo.

Náhle mě něco napadlo - přece jen, sice nikdo nebyl online na netu, krom Erika, ale na druhou stranu by se dalo zkusit i telefonické spojení. Jsem hloupá, když mě to napadlo až tak pozdě.
Půjčila jsem si od Jointa mobil a s velkou nadějí jsme volali na různá čísla všem známým a kamarádům, ale nikdo to nebral.

"Dáš si panáka?"

"Jo, dám si."

Nepamatuju si, kdy naposledy mi něco tak pomohlo, jako tenkrát ten dvojitej panák rumu. Joint chtěl nalévat další, ale to jsem mu razantně zarazila, venku čeká horda oblud a poslední, co potřebujeme se zase připít a udělat nějakou kravinu, která by mohla všechno zkazit.

Nakázala jsem Jointovi, aby šel spát - no, netrvalo dlouho a zabral. Já jsem si sedla na stůl do okna a dívala se ven, při čemž jsem musela otevřít novou krabičku cigár, protože v té předchozí už nic nezbylo.

Připálila jsem si a jen se dívala ven a snažila se překonat to prázdno, které mě obklopovalo a trhalo na kusy. Jako by ve mně kyselina leptala díru a já se toho nemohla zbavit. Výhled jsem měla přímo na… na nebe. Jo, dívala jsem se na nebe a přemýšlela. O nekonečnosti vesmíru a nesmyslnosti bytí.

Proč se stalo to, co se stalo? Pořád jsem doufala v naději, že je to všechno jen hodně realistická noční můra. Přesto jsem cítila, že ne, že už to nemá smysl a cenu, že všichni jsou dozajista mrtví a my budeme brzy taky.
Joint něco zamumlal ze spaní a překulil se na bok - sledovala jsem ho v odrazu zrcadla a došlo mi, že ho tady nemůžu nechat. Je to fajn kluk, ale sám to nezvládne a ode mě by bylo maximálně sobecké se na to vykašlat. Ačkoliv já jsem sobec, hrozný sobec.

Nemůžu, nechci umřít. Ale stejně určitě umřu. A je lepší zemřít vlastní rukou, než-li se nechat sežrat, ne? Nejde to, nemůžu ho takhle opustit. Hm, co mu udělat laskavost a prostě… pohrávala jsem si v ruce s kuchyňským nožem, který ležel vedle mě na stole, v hubě cigáro a v hlavě absolutně nic, jen čirá zoufalost a beznaděj.

Jeho nevinný výraz mě zarazil, přece nemůžu jen tak někomu vzít život (ale to už jsi přece udělala, vzpomínáš na otčíma? Ten už byl, ale mrtvý. Jak to můžeš vědět? Byl to můj život nebo jeho, všichni jsou tu mrtví. Ale zabila jsi, klidně zabiješ znova, tak proč dělat rozdíly, jestli mrtvý nebo živý… Ne!)

Cítila jsem vlastní zavírající se oči a ani strach či deprese mi je nedovolily nechat otevřené. Prostě jsem usnula, jen tak, jsem si dovolila usnout, propadat se do snů, i když jsem se snažila zoufale udržet vědomí. No, nepovedlo se.
Ovšem ani uprostřed říše snů, jsem neměla klid, slyšela jsem všude mrtvolné mumlání, kroky, cítila jsem zápach hnijících mrtvol, utíkala jsem pryč, ale nebylo cesty a najednou - bum.

Probudila mě ostrá bolest hlavy a vlastně celého těla. Vůbec jsem nevěděla, kde jsem, naprosto dezorientovaně jsem se rozhlížela, až mi došlo, že se nic nestalo, že jsem pouze sletěla ve spánku ze stolu. Jointa to ani neprobudilo, takže jsem usoudila, že zrovna on by asi nebyl dobrým hlídačem ničeho. Natož našich životů, achjo.

Posadila jsem se a napila se minerálky, kterou měl vedle postele. Opět jsem si vytáhla z krabičky další cigáro, ale zarazilo mě divné lupnutí v chodbě. Zamrazilo mě po celém těle, přímo jsme cítila, jak se ve mně všechno stáhlo, vsadila bych kilo, že kdyby do mě v tu chvíli někdo vrazil nůž, tak nevyteče ani kapka aneb lidově řečeno by se ve mně krve nikdo nedořezal.

Seděla jsem na podlaze, koukala na dveře, čas se snad zastavil, hmatám za sebou na stůl po noži a všechny smysly jedou na plný pohon i přes fakt, že před chvílí jsem myslela, že usnu i za pohybu, ale teď pro mě byla spánek naprosto nepotřebná věc, zapomenutá a zahrabaná pod vrstvou instinktů.

Konečně měla jsem nůž - Joint pořád spal, a já slyšela kroky, opravdu kroky, pane bože, co jen budu dě -
- dveře pokoje se rozlétly, nůž svištěl vzduchem a zasáhl ji přímo mezi oči, tu zombie, tu odpornou zom… , ale počkat, to nebyla zombie, oh nenenene, to není pravda, cože, nechápu, to je - ne, ne, nesmysl.


Moje mysl to prostě odmítla přijmout a já se odporoučela pravděpodobně do bezvědomí.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Radosh Radosh | 8. června 2013 v 17:39 | Reagovat

Abych byl upřímný... tak se to čekání skoro i vyplatilo :) Rád si zase přečtu nějakou tu klasiku a ačkoliv jsem se musel rozpomínat, co se odehrálo v posledních kapitolách, zahltal jsem se do Tvého stylu psaní jako tehdá - doufám, že budou často přibývat další kapitoly :)

2 Sushi Sushi | 8. června 2013 v 17:46 | Reagovat

Vystihla jsi to dokonale, cítím z toho tu beznaděj a zoufalství. Good job, darling :)

3 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | E-mail | Web | 8. června 2013 v 18:01 | Reagovat

U Odina, koho to zabila???

4 Anna Anna | Web | 8. června 2013 v 18:30 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi se vrátila. Též se mi to líbí a myslím že ostatní to vystihli. ;)

5 Kláša, Flaška... Kláša, Flaška... | E-mail | 8. června 2013 v 20:55 | Reagovat

Tak doufám, že další díl bude brzy :D Překvapivě jsem si celkem pamatovala, co se dělo v předešlém díle. :D Pisej, pisej...
*zajímalo by ji, jestli to s tím matikářem se opravdu stalo*

6 Constantin Constantin | 8. června 2013 v 22:13 | Reagovat

Šikulka! Jen pokračuj, horda fanoušků čeká! :)

7 Snikch Snikch | 9. června 2013 v 0:58 | Reagovat

Cassie, pamatuj si. "Tvůj svět - Tvá pravidla" Začíná se to zajímavě rozvíjet.

8 Salindar Salindar | 9. června 2013 v 22:19 | Reagovat

Tak konečně zas Dávka shnilýho masa :-)
A teď jinak no tak natěšit všechny na další kapitolu se ti povedlo

9 Drsňák v H5 Drsňák v H5 | E-mail | 16. června 2013 v 0:16 | Reagovat

Chmmm :3 Cassie ... Dokonalé příběhy .. Dlouho jsem nebyl do ničeho tak zažraný jako do Tvých příběhů (y) fandím Ti a těším se na další díly!

10 kuba kuba | 16. července 2013 v 13:42 | Reagovat

něco bylo hrozné jiné zase trochu dobré ale jinak fajn přece žádnej kirkman z nebe nespad

11 Were Were | 23. července 2013 v 12:56 | Reagovat

Prosím Tě, můžeš nám sem dát Tvé povídky? Stále jen kritizuješ, není ti to blbé? Ukaž, co píšeš ty, abychom mohli uznat, že jsi lepší spisovatel než my.[10]:

12 Fanynka Fanynka | 30. července 2013 v 20:04 | Reagovat

Píšeš hrozně úžasnej příběh :DD ale není to od tebe hezký jak nás nutíš čekat na další kapitoly:DD Já tě prosím udělej si ten čas a napiš další kapitoly :DD

13 kuba kuba | 13. srpna 2013 v 20:31 | Reagovat

očekávám to že budete kritizovat jaká je to pičovina. poslušte si

Karel kráčel na taneční parket k zombíkům kteří se k němu hrnuli. Zatím řídké řady nemrtvých postav se hnaly na něj hnaly. Mačeta se blískla vzduchem a usekla hlavu jedné neidentifikovatelné postavě. Bělovlasí stařík
sekl mačetou před sebe a vysekl obrovitý kus šarlatové tekutiny který zemi rozpleskl jako přezrálé ovoce na zemi. Odporná tlustá potrhaná žena bez ruky padla z zemi s prázdným výrazem v očích,ta patřila nejspíš k těm prvním nakaženým. Šavlový tanec mezi tucty mrtvol byl krásný. Litry krve,kusy kostí a chlupatá kůže létala vzduchem. Stařík už ani nemířil na hlavy, ale pořád byl na ně zaměřený. Cink mačeta přetnula míchu a vysekla kus žeber spolu se srdcem a plicemi dopředu spolu s polomrtvým postarším vyhublím chlapíkem který ještě s kousající hlavou padal na zem. Kastaněty z hnijících zubů byli prosekávány a černé sliny a krev skrápely karlovo tričko. Čepel narazila do kolene jedné z těch věcí a ta si poklekla před svého pána, který ji jako muže vyzívajícího k tanci odmítl seknutím do vršku hlavy při čemž se skácel k zemi s vytékajícím mozkem z rozpůlené hlavy. Neohrabaná pirueta rozsekávala hlavy jednu za druhou. Konfety nemrtvé tkáně odporně páchly ale pro Karla to bylo už skoro přirozené když už se tři měsíce potuloval zamořenou krajinou. Karel se choval se zbraní tak přirozeně jako kdyby byla jeho rudá španělská tanečnice prosekávající řady těch zmrdů když potoky krve plnili jeho boty. Tančil v křupavé melodii, když se čepel bořila do kostí a když končetiny odskakovali od kloubů a byli svázané se zbývajícím pahýlem několika šlachami. Zaujímavý valčík smrti při čvachtání ve zkrvavené hlíně ras,dva,tři ras,dva,tři. Země byla nasáklá tělními tekutinami a už tvořila dokonce bláto. Žluč slepila karlovi vlasy a ten posledního z nich s brutálním výrazem ve tváři rozsekal na sračky.

14 kuba kuba | 13. srpna 2013 v 20:31 | Reagovat

očekávám to že budete kritizovat jaká je to pičovina. poslušte si

Karel kráčel na taneční parket k zombíkům kteří se k němu hrnuli. Zatím řídké řady nemrtvých postav se hnaly na něj hnaly. Mačeta se blískla vzduchem a usekla hlavu jedné neidentifikovatelné postavě. Bělovlasí stařík
sekl mačetou před sebe a vysekl obrovitý kus šarlatové tekutiny který zemi rozpleskl jako přezrálé ovoce na zemi. Odporná tlustá potrhaná žena bez ruky padla z zemi s prázdným výrazem v očích,ta patřila nejspíš k těm prvním nakaženým. Šavlový tanec mezi tucty mrtvol byl krásný. Litry krve,kusy kostí a chlupatá kůže létala vzduchem. Stařík už ani nemířil na hlavy, ale pořád byl na ně zaměřený. Cink mačeta přetnula míchu a vysekla kus žeber spolu se srdcem a plicemi dopředu spolu s polomrtvým postarším vyhublím chlapíkem který ještě s kousající hlavou padal na zem. Kastaněty z hnijících zubů byli prosekávány a černé sliny a krev skrápely karlovo tričko. Čepel narazila do kolene jedné z těch věcí a ta si poklekla před svého pána, který ji jako muže vyzívajícího k tanci odmítl seknutím do vršku hlavy při čemž se skácel k zemi s vytékajícím mozkem z rozpůlené hlavy. Neohrabaná pirueta rozsekávala hlavy jednu za druhou. Konfety nemrtvé tkáně odporně páchly ale pro Karla to bylo už skoro přirozené když už se tři měsíce potuloval zamořenou krajinou. Karel se choval se zbraní tak přirozeně jako kdyby byla jeho rudá španělská tanečnice prosekávající řady těch zmrdů když potoky krve plnili jeho boty. Tančil v křupavé melodii, když se čepel bořila do kostí a když končetiny odskakovali od kloubů a byli svázané se zbývajícím pahýlem několika šlachami. Zaujímavý valčík smrti při čvachtání ve zkrvavené hlíně ras,dva,tři ras,dva,tři. Země byla nasáklá tělními tekutinami a už tvořila dokonce bláto. Žluč slepila karlovi vlasy a ten posledního z nich s brutálním výrazem ve tváři rozsekal na sračky.

15 Were Were | 15. srpna 2013 v 23:09 | Reagovat

[14]: Pokud očekáváš, že po tomto bude někdo Tvé narážky na slabost příběhu brát vážně, jsi na omylu. Máš tam mnoho chyb, ztvárnění stojí za houby, příliš mnoho přirovnání. Přečetl jsem si asi tak dva řádky a odmítl jsem číst dál. Prosím, nauč se psát a potom kritizuj ostatní.

16 kuba kuba | 22. srpna 2013 v 16:28 | Reagovat

jděte do píči já se s tím nesral napsal jsem první věci co mě napadli a vůbec jděte vy zkurvysyni do prdele já mam v malíčku víc talentu než vy všichni v těch vašich posranejch tělech tady už mě neuvidíte já jen psal do komentů co jsem si myslel jako vy nic víc tak kurva nechápu proč vy píčusové odsuzujete myšlenku jednoho člověka kurva zbohem navždy jásání si nechte na doma

17 Were Were | 26. srpna 2013 v 18:08 | Reagovat

Tak to nechápu, proč mu tohle nenapsal už někdo dřív xD mohl být klid xD ... Nějakej Kuba co nedokáže sepsat své myšlenkové pochody nás tady nerozhází ... Cassie, měla by jsi z něj udělat zombie a vymyslet mu nějakou obrouvsky krásnou smrt :3

18 bumbo bumbo | 23. října 2013 v 16:36 | Reagovat

ha bráška sem zaskočil je to poznat. ten sráč touhle čurákovinou vyskoušel napsat svou první povídku v životě s kirkmanem v ruce. jo jo bráška je hold kreté

19 bumbo bumbo | 23. října 2013 v 16:37 | Reagovat

Omlouvám se za bráchu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama