5. kapitola

31. srpna 2012 v 23:54 | Cassie |  Kapitoly
Tak jsem tu. Tahle kapitola opět není nijak extra dlouhá, protože musím vypnout internet a chtěla jsem to zveřejnit ještě dnes. Brácha, moc se omlouvám, že to tak trvalo a že v téhle kapitole ještě nejsi, ale slibuji, že v té příští budeš už ty i tvůj bratr. Takže tak. Dnešní kapitola je spíše taková oddechovká, prakticky žádná akce, nu. Každopádně budu ráda, když napíšete komentář. Díky. Cass.

5. kapitola
HUDBA PRO DOBROU NÁLADU

Ten pohled byl strašný. Jedna velká hromada šrotu, který byl nejspíš předtím určen k účelu vozit lidi - tedy auta, autobus. Všude po zemi urvané kusy lidských těl a části aut. Bylo tam i nějaké kolo a pár motorek. A hlavně hodně křičících lidí (včetně policistů, kteří se snažili udržet veřejný pořádek - haha) a chodících mrtvol. Byl tam takový hluk, že jsem si říkala, že nejspíš se tam brzy slezou všechny nemrtvé mrtvoly z celého města a okolí. Ale pro nás dobře. Špatně pro ty zoufalé lidi, kteří se stanou jen steakem.

Bylo mi jich líto, ale co jsem měla dělat? Popadnout v garáži motorovou pilu a jako správná superhrdinka tam naběhnout a začat je tam kosit a podepsat si ortel smrti za cenu pár možná zachráněných, ale přesto ztracených životů. Všichni už jsme vlastně mrtví. Svým způsobem určitě. Někteří jen psychicky, ale přesto v nás něco umřelo, myslím, že já to na sobě pocítila, když jsem viděla umřít svého otce. Když jsem ho zabila… Mám výčitky, jak jsem jen mohla? Jak jsem mohla použít moji milovanou kytaru?!

Doufám, že se jí moc nestalo a není omlácená.

Ne, nejsem krutá. Nesu vinu i za to, že jsem zabila tatínka a naporcovala ho sekáčkem na maso, ale proč brečet nad rozlitým mlíkem. Teda rozsekaným otcem (nevidím v tom moc velký rozdíl).
Jo, kdesi uvnitř mě to hodně užírá a ničí, ale s mým pohledem na nový svět, který musím snášet s tvrdým srdcem a myslí - je tohle fajn způsob myšlení.
Jinak bych se totálně pomátla. Zbláznila a finito. Ne, že bych nebyla cvok, to jsou teď opět všichni, ale v tom, co se ze dne na den stalo nelze žít jinak. S logickým a racionálním pohledem bych teď byla jednou z těch příšer, ale jelikož už odmalička žiju spíš ve své vlastní fantasy či scifi realitě, tak to není zase takový rozdíl. Tedy až na to, že se mě snaží něco sežrat a není to tak jednoduché, jak bych si to představila. Co se dá dělat.

"Lauro, prosím, co mám dělat… já to nechápu, asi hroznej přepal, ale pořád to vidím…" snažil se dívat jinam, ale moc mu to nešlo a oči mu ujížděly k oknu.

"Ehm, mám takovou teorii, že je apokalypsa a všechny nás chtějí sežrat zombies, takže si myslím, že nejsi natolik zhulený, ale myslím si, že je to skutečné. Jo, může to být jinak, ale pořád si stojím za svojí verzí o chodících oživlých mrtvolách".

Joint si na chvilku udělal zásek na zdi a pak vybuchl v totální křeči smíchu. Chvíli jsem se na něj tak dívala a pak mi došlo, že to zní vážně jako hrozná píčovina a začala jsem se pitomě smát taky. Krása, svět skončil a my prostě sedíme u Jointa na zemi, řežeme se smíchy a z repráků nám k tomu hraje tlumeně reagge. To je tak krásný, že jsem se musela smát ještě víc.
Nevím, jak dlouho jsme tam leželi bezmocní v okovech záchvatu smíchu, který ke konci chytal trošku hysterický podtón.

"Řekni, že si děláš prdel…" řekl mezi tím výtlemem.

"Ne, bohužel nedělám."

Smích se pomalu vytratil do ztracena a my na sebe jen tupě zírali. Při čemž on absorboval fakt, že prostě není jen na hororovým tripu, ale že tohle se děje. A já se snažila vyrovnat s tím, že jsem nejspíš omlátila kytaru. A já se snažila vyrovnat s tím, že jsme na konci světa.

Co přijde příště? Deště, při kterých budou padat mimozemské masožravé brokolice?
Nevím. Nechápala jsem to, jediné, co na mě v tu chvíli dolehlo- byla drtivá a prostá síla reality, která mě přimáčkla k zemi a pořád se snažila mě rozmačkat. V tu chvíli jsem si uvědomila, že neexistuje žádné "zítra", že už zůstalo jen a pouze "tady a teď".

Joint se oklepal, vstal a šel se podívat znovu k oknu. Tentokrát mluvil o něco rozvážněji.
"Myslím, že dnes v noci zůstaneme tady a uvidíme, co se bude dít zítra ráno, třeba to je jen sen," v jeho slovech se zračilo toužebné přání probudit se z téhle noční můry.

"Fajn, myslím, že bychom to tu měli trošku zabezpečit." Kývla jsem hlavou a ukázala dolů na podlahu, ale on zjevně pochopil.

"Myslím, že můžeme zabarikádovat v dolních patrech dveře a okna, uděláme si tady z toho pevnost. A kdybychom měli vypadnout tak skáčeme dolů ze střechy nebo lezem po žebříku. Ok?"

Byla jsem už dost rozsekaná, ale přikývla jsem, protože mi to přišlo nejrozumnější. Sešli jsme dolů a vcelku nás vyděsil pohled na otevřené dveře. Pomalu a potichu jsme k nim šli a vyhlédli ven. Na ulici před barákem postávalo asi pět mrtvol, jejichž příchod jsme ani nezaznamenali.

Viděla jsem na Jointovi jak ho to vyděsilo, i mě se sevřelo hrdlo. Pomalu jsem zavřela dveře a zamkla na řetěz. Snažili jsme se být co nejtiššejší, ale Joint nevypadal zrovna schopně něco dělat, tak jsem ho poslala nahoru si sednout. Přece jen byl trošku v jiném světě.

Já jsem systematicky zabedňovala okna a všechno vším možným. Taky jsem posbírala věci, které by se mohly hodit jako zbraně nebo tak. Uvažovala jsem trošku dopředu a bylo mi jasné, že se nám nejspíš zrovna dvakrát nebude chtít scházet dolů, takže jsem vzala i nějaké jídlo z ledničky. Nějaké jogurty a tak.

Hodila jsem tu hromadu věcí na Jointovu postel a šla jsem k oknu, u kterého on sám stál. Podívala jsem se na ulici a docela jsem zalapala po dechu. Přibyli tam další mrtví. Bylo mi jasné, že to bude bezesná noc.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Radosh Radosh | Web | 1. září 2012 v 0:02 | Reagovat

Hezký přechod od "vychlamané" situace zpět k vážné :D
Doufám, že tady brzy uvidím i šestou kapitolu :)

2 Kláša, Flaška... Kláša, Flaška... | 1. září 2012 v 8:11 | Reagovat

Tak přečteno :D Počkám si na další díl :D

3 salindar salindar | 1. září 2012 v 10:58 | Reagovat

zajimave uvidim co bude dal zatim me to bavi :-)

4 Dave Dave | 15. září 2012 v 8:46 | Reagovat

Nějak to tu umírá :-/ A MYSLÍM ŽE JE TO ŠKODA

5 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 26. září 2012 v 17:08 | Reagovat

PIŠ, NEBO TĚ SEŽERE ZOMBIE MYŠ! Je to boží  a Bába chce další díl ^v^ Trpělivost zombíky přináší?

6 kuba kuba | 4. ledna 2013 v 18:17 | Reagovat

ta už nebude

7 Fanynka Fanynka | 1. června 2013 v 15:16 | Reagovat

Budou i další díly?? :DD Prosíím

8 Snikch Snikch | 3. června 2013 v 0:10 | Reagovat

Tak jsem jedním dechem prošel komplet všechno. Je to čtivé, tedy pro mně, má to svou vlastní osobnost, a hlavně to není tak uhlazené, jako klasická knižní tvorba.
Budu doufat v pokračování.

9 Anna Anna | Web | 3. června 2013 v 22:10 | Reagovat

Kdypak bude další díl? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama